Stručný návod k psaní diplomové práce
Doporučená literatura k této problematice:
1. Bartes, František. Úvod do studia. Brno: PC-DIR, 1999.
2. Bowntree, Derek. Naučte se studovat: průvodce pro studenty každého věku. Praha: b. n., 1997.
3. ČSN ISO 690 Bibliografické citace
4. Diplomové a závěrečné práce. Metodická příručka pro zpracování a vedení diplomových a závěrečných prací. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995Kohoutek, Rudolf. Jak studovat. Brno: Cerm, 2000.
5. Konečný, Josef. Úvod do vysokoškolského studia. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996.
6. Smitmans, Herbert. Študovať – ale jako? Bratislava: SPN, 1977.
7. Synek, Miloslav a Sedláčková, Helena. Diplomová práce: metodický návod, jak psát diplomové a seminární práce. Praha: VŠE, 1994.
8. Šimek, Dušan a Kubátová, Helena. Od abstraktu do závěrečné práce. Jak psát (a možná i napsat) závěrečnou práci ze sociologie nebo z andragogiky. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996.
Anotace - několikařádková informace o zaměření obsahu článku nebo knihy.
Abstrakt – shrnutí stati nebo knihy. Musí být max. na 10 řádcích, ale obsahově velmi výstižný. Má obsahovat hlavní myšlenku knihy a nové poznatky, ke kterým autor dospěl.
Psaní anotací a abstraktů má nejméně dvojí užitek:
- musíme se snažit najít hlavní myšlenku knihy a formulovat ji.
- Abstrakty seřazené abecedně podle autorů vytvoří základ dobré kartotéky.
Resumé – je poněkud delší shrnutí stati nebo knihy a je vždycky součástí dobré recenze.
Recenze – max. na 7 stran. Může začít osobně /např. “Už dlouho jsem se tak nezasmál, jako při čtení této knihy….” “Další přírůstek k neostrukturální teorii…”/. Pak následuje převyprávění obsahu knihy včetně autorových postojů /to je resumé/. Pak vystihnout jednou větou, o co autorovi asi šlo a proč dílo napsal a uvedené dílo zhodnotit. Při hodnocení být konkrétní, a to jak v případě pochvaly, tak i v případě kritiky.
Review essay – velmi dlouho říkáme, co si o problému, který kniha řeší, myslíme my.
Vědecká stať – může být: empirická, přehledová, teoretická.
Empirická vědecká stať vznikne, postupujeme-li podle těchto kroků:
- rešerše /doposud se o problému vědělo toto…/
- rešerše teoretických přístupů
- základní teoretické zařazení a vymezení pojmů
- základní výzkumná otázka
- metoda
- vzorek populace, zvolený k řešení problému a jak se k němu dostanu
- výsledky
- diskuse.
Komerční výzkumná zpráva na rozdíl od nekomerční výzkumné zprávy musí mít hned na začátku výsledky, ke kterým jste dospěli.
Přehledová vědecká stať podává přehled o jednom problému nebo o jedné problematice ze všech možných úhlů pohledu. Očekávají se od ní nové myšlenky.
Teoretická vědecká stať nemá závazná pravidla.
Ve škole se zpravidla píše
Konspekt – výpisek z odborného díla, jakési převyprávění jeho obsahu.
Referát – je-li referát zaměřen ke knize nebo článku, vyžaduje vysvětlení a výklad klíčových pasáží, zasazení problému do širšího kontextu. Je-li referát k problému, vyžaduje prostudování několika knih
Seminární práce /vznešeněji esej/ - obsah je na několik stran strojopisu, téma a zdroj zadává vyučující Základní požadavky:
- přesné vymezení problému,
- diskuse na základě kritické analýzy předchozích jeho řešení a
- shrnutí – má obsahovat i autorovy vlastní myšlenky.
Formální požadavky: na stroji nebo na počítači formátu A4, normalizovaná stránka 30 řádků na straně a 60 úhozů v řádku, číslování stránek, sepnutí sponkou, v záhlaví /na volném listě/ název práce, bibliografický údaj, jméno autora, studijní obor, ročník studia. Práce je podepsaná vlastnoručně, čímž autor potvrzuje pravost práce a ručí za její původnost
Ročníková práce – jejím cílem je prokázat schopnost pracovat s literaturou, znalost výzkumných metod a technik, obeznámenost s problematikou a schopnost písemného zpracování tématu. Je-li odpovědně zpracována, může splnit několik úkolů:
- je nácvikem triků, které lze využít později v závěrečné bakalářské práci /rozložení kapitol, jejich gradace, empirický výzkum, práce s literaturou a prameny, stylistika odborného textu apod./
- umožní ověřit si nosnost tématu, které by mohlo být tématem bakalářské práce.
- Umožní zpracování bakalářské práce krok za krokem.
Ročníková práce někde bývá zadávána jako předpoklad pro připuštění ke státnicím. Ve tříletém studiu se zadává ve druhém ročníku, v pětiletém studiu ve druhém a třetím ročníku. Má konzultanta, který má v podstatě stejné povinnosti jako vedoucí diplomové práce.
3 základní přístupy k řešení tématu DP:
1. historicko-srovnávací:
Práce zabývající se historickým vývojem a významem zvolených institucí. Sem patří i práce zaměřené na objasnění působení významných osobností.
2. deskriptivní:
Podstatou takových DP je zachycení a analýza určitých jevů metodami založenými na pozorování nebo explorativními metodami /dotazník, rozhovor…/. Výsledkem pak jsou práce charakterizující, resp. analyzující, příp. hodnotící současný stav.
3. DP vycházející z experimentálních výzkumů.
Výběr tématu DP:
- student si může vybrat z témat, která nabízejí jednotliví vyučující,
- může si zvolit téma sám a požádat o jeho schválení.
Jaké má být téma?
- má studenta zajímat, má k němu mít vztah,
- téma nemá být příliš široké,
- spíše se volí téma specializované, nějaká zajímavá nebo aktuální otázka,
- musí jít o téma, které ještě nebylo na fakultě zpracováváno.
Pokud se v průběhu zpracování tématu studentovi stane, že uvízne a neví, jak dál, je ještě možné zažádat vedení katedry o změnu tématu diplomové práce – pokud to čas dovolí. Tato písemná žádost o povolení změny tématu musí obsahovat zdůvodnění “tvůrčí krize” s vyjádřením vedoucího práce, návrh nového tématu a přiložit vyplněné formuláře nového zadání diplomové práce.
Někdy lze tento problém řešit i tak, že se např. příliš široké téma zúží a upřesní v podtitulu práce.
Povinnosti diplomanta:
- náklady spojené se shromažďováním dat a s vypracováním DP si hradí diplomant sám.
- Práce na tématu trvá asi 2-3 semestry a tuto dobu si diplomant rozdělí do 5 etap:
1. orientace ve zvolené problematice, stanovení hlavních cílů práce a volba metod,
2. hlubší seznámení s literaturou, která danou problematiku řeší,
3. shromažďování dat a jejích průběžné zpracovávání,
4. v případě praktické části práce vyhodnocování výsledků a jejich konfrontace s údaji ve studované literatuře,
5. vlastní písemné vypracování DP.
- návštěva individuálních konzultací s vedoucím diplomové práce
- odevzdání DP do stanoveného termínu – 30. duben.
Povinnosti vedoucího DP:
- pomáhá studentovi sestavit časový plán zpracování DP, upřesní základní literaturu a volbu metod zpracování,
- může povolit změny a úpravy v zaměření DP,
- může doporučit také jiné konzultanty,
- vede diplomový seminář, případně individuální konzultace s diplomanty,
- na odevzdanou DP vypracuje posudek.
Struktura teoretické DP:
- titulní list,
- prohlášení,
- obsah,
- úvod – vyjádřený cíl a základní problematika tématu, zhodnocené získané prameny a literatura,
- jednotlivé kapitoly a podkapitoly,
- závěr – shrnutí výsledků a zhodnocení práce ve srovnání s podobnými pracemi předchůdců,
- přehled použité literatury – uvádíme zvlášť knihy a zvlášť časopisy, řadíme abecedně. Bibliografické citace jsou uváděny v souladu s platnou normou ČSN ISO 690,
- dokumentační přílohy,
- seznam používaných zkratek, pokud je zapotřebí
Struktura DP obsahující také výzkumnou část:
- titulní list,
- prohlášení,
- obsah – uvádíme kapitoly a podkapitoly s uvedením začínajících stran. Při číslování kapitol a podkapitol se užívá desetinné třídění.
- Úvod – seznámení s problémem, aktuálnost jeho řešení, osobní autorův vztah k problému, cíl práce.
- Teoretické kapitoly – přehled dosavadního zkoumání daného problému; utřídění poznatků; srovnání pojetí různých autorů; vymezení základních pojmů,
- Vlastní výzkumná část – musí obsahovat přesné vymezení cíle práce a formulaci pracovní hypotézy; charakteristiku a popis výběrového souboru; popis užitých metod; popis vlastního výzkumu, jeho organizaci, podmínky, průběh; výsledky výzkumu /deskriptivní část obsahuje tabulky, grafy, statistiky…, analýza a interpretace získaného výzkumného materiálu/. V této části má být také porovnání vlastních výsledků s výsledky v literatuře; upozornění na chyby a nedostatky vlastní práce; návrhy na další uplatnění práce.
- Závěr – potvrzení či vyvrácení stanovené hypotézy; otázky a podněty pro další výzkum.
- Použitá literatura a prameny,
- Dokumentační přílohy,
- Seznam používaných zkratek.
První studentovy kroky po volbě tématu DP a po první konzultaci s vedoucím DP povedou do knihoven. Zejména půjde o knihovny fakultní, univerzitní a vědecké.
Ve výpůjčním oddělení knihovny diplomant nalezne knižní a časopisecké katalogy, jakož i on-line katalog, tedy zpracovaný počítačem.
Knižní katalogy jsou abecední, předmětové, systematické a katalog knižních novinek. V abecedním katalogu hledáme podle jména prvního autora. Pokud je autorů více než tři, hledáme pod prvním slovem názvu publikace. Pokud nalezneme tutéž knihu v několika vydáních, pak je nejnovější vydání zařazeno vždycky vpředu. V předmětovém katalogu vyhledáváme podle podstatného jména, vyjadřujícího předmět, o kterém kniha pojednává. To je zase řazeno abecedně. V systematickém katalogu se hledá podle čísla MDT /Mezinárodní desetinné třídění/. Schéma MDT bývá vyvěšeno v každé knihovně.
Také pro časopisy existuje katalog názvový, systematický a katalog novinek časopisů. Vyhledávání je obdobné jako u knih.
V elektronickém katalogu v počítači lze publikaci najít podle jména autora, podle názvu, podle předmětového hesla, podle MDT a někdy i podle ISBN.
Kromě výpůjčního oddělení diplomant může navštívit také studovnu knihovny, kde má k dispozici příruční knihovnu (různé encyklopedie, slovníky, mapy…) a do studovny si také může vypůjčit z katalogu ty knihy, které se nepůjčují domů. Obdobně mu poslouží čítárna časopisů.
Diplomant dále může využít i jiné služby knihoven. Patří sem např. MVS /Meziknihovní výpůjční služba/, kterou diplomantovi na základě požadavku vyřídí daná knihovna. Jde o zapůjčení publikace z jiných knihoven. MMVS /Mezinárodní meziknihovní výpůjční služba/ - tuto službu také vyřizuje knihovna. Tato služba je placená. Reprografické služby /kopírování/ také za úhradu. Bibliografické služby – ty mohou diplomantovi poskytnout seznamy časopisů, bibliografií a rešerší za jednotlivé roky k dané problematice. V knihovně je možné si také objednat rešerš k dané problematice, tzn. Vyhledání literatury. Tato služba je placená.
Při zpracovávaní literatury lze použít několika technik. Pro upřesnění si uveďme, že z dané publikace můžeme zpracovat excerpt nebo konspekt. Excerpt děláme, zaměříme-li se na doslovnou reprodukci důležité dílčí otázky z dané knihy – pokud nás z ní zajímá pouze něco. Konspekt děláme, pokud zachycujeme celý obsah publikace v celistvosti vlastními slovy a můžeme si zde dělat také vlastní poznámky.
Velice důležité je zachycení každého zdroje, který použijeme.
Pokud máme k dané části DP zpracován dostatečný počet publikací, můžeme začít s vypracováváním vlastního textu. Pokud diplomant volí tu možnost, že chce, aby jeho vedoucí DP byl jeho poradcem v jeho dílčích krocích a chce mu to, co napíše, dávat průběžné ke čtení, je osvědčená metoda odevzdávání napsaného textu na volných listech, na kterých necháme dostatečné místo na okraji, kam vedoucí DP může průběžně psát své poznámky. Tento způsob má ty přednosti, že diplomant je průběžně “kontrolován”, že jde při psaní DP správným směrem, že neodbíhá od tématu a vedoucí DP dostává také průběžně představu o konečné podobě vznikající DP a nebude ani překvapen, ani zahlcen obrovským množstvím neznámého textu v době, kdy bude na tento text psát posudek.
Technická a technologická stránka DP:
- přílohy – každá musí být nadepsaná, očíslovaná, příp. s odkazem na stranu textu, k níž patří; grafy musí být srozumitelné, opatřené legendou; přílohy se řadí podle sledu textu; u dokumentů, fotografií apod. uvést také jejich původ (tj. umístění originálů).
- Bibliografické citace – podle normy 010197 Bibliografické citace ČSN ISO 690. Způsob umístění citací může být různý, ale v rámci celé práce jednotný. Citace mohou být umístěny:
1. v poznámce pod čarou,
2. přímo v textu (od textu je pak citace oddělena závorkou),
3. na konci určitého celku textu /např. na konci kapitoly/
Vnější úprava DP:
- píše se po jedné straně papíru, normalizovaná strana, tzn. 30 řádků na straně, 60 úhozů v řádku.
- Jednotlivé stránky jsou číslovány. Nečísluje se: titulní strana, prohlášení a stránky obsahu.
- Jednotlivé kapitoly je zvykem začínat psát na nové stránce. V celém textu nutno dodržovat jednotnou úpravu textu.
- Za nadpisy, názvy kapitol, podkapitol, za textem tabulek, grafů a příloh neděláme tečku.
- Rovněž při desetinném číslování jednotlivých kapitol a podkapitol se za poslední číslicí nepíše tečka.
- Desetinná čísla se oddělují desetinnou čárkou bez mezer.
- Čísla jdoucí bezprostředně za sebou se oddělují středníkem.
- DP se odevzdává ve 2 svázaných exemplářích /kroužková vazba, knihařská vazba/.
Bibliografická citace – souhrn údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci.
Základem je ČSN 01 0197 – norma o bibliografických citacích.
Dva druhy citací:
- zkrácená citace: obsahuje nezbytné údaje pro identifikaci publikace nebo její části.
- Základní citace - obsahuje nezbytné údaje pro identifikaci publikace nebo její části a podávám základní představu o jejím rozsahu, příp. obsahu.
Zkrácená citace knihy musí obsahovat tyto údaje:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název publikace
- pořadí vydání
- místo vydání
- rok vydání
Základní citace knihy:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název publikace
- pořadí vydání
- místo vydání
- nakladatel
- rok vydání
- počet stran
Např.: Keller, J. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: SLON, 1992. 186 s.
Zkrácená citace článku v časopise:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název časopisu
- ročník
- rok vydání
- číslo /pouze v případě, není-li ročník stránkován průběžně/
- první stránka článku.
Základní citace článku v časopise:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název článku
- název časopisu
- ročník /svazek/
- rok vydání
- číslo
- stránky
Např. Mareš, P. a Rabušic, L. Nezaměstnanost v České republice na počátku devadesátých let v regionálním pohledu. Sociologický časopis, 30, 1994, č. 4, s. 475-498.
Zkrácená citace stati ve sborníku:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název stati
- název sborníku za slovem “In”
- ročník /svazek/
- místo vydání
- rok vydání
- první strana stati
Základní citace stati ve sborníku:
- příjmení a iniciály osobního jména autora /autorů/
- název stati
- název sborníku za slovem “In”
- ročník /svazek/
- jméno redaktora jednorázově vydaného sborníku
- místo vydání
- nakladatel
- rok vydání
- stránky
Příklad: Petrusek, M. Paradigmatická struktura moderní sociologie. In Jak se rodí sociologický výzkum. Red. J. Alan, P. Machonin. Praha: Karolinum, 1992, s. 31-36.
Dodržování ČSN vyžaduje přesné umístění každé čárky, tečky a dvojtečky.
- v poznámce pod čarou
- přímo v textu
Jestliže se citace neuvádí přímo v textu, odkaz na ni může mít dvojí podobu:
A/ pořadové číslo, pod nímž je citace uvedena pod čarou nebo v seznamu literatury na konci textu. Citace jsou tak řazeny a průběžně číslovány v takovém pořadí, v jakém se na ně odkazuje.
B/ příjmení autora, rok vydání a příslušná strana – v textu je to v závorce – citace jsou seřazeny abecedně podle jmen autorů, u více děl téhož autora pak chronologicky.
Citujeme-li jednu a tutéž publikaci několikrát za sebou, není nutné ji opakovat. Stačí použít výraz “tamtéž” nebo “ibid.” s doplněním čísla strany.
Např. Keller, J. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: SLON, 1992, s. 39.
Tamtéž, s. 43.
Tamtéž, s. 56.
Pokud je mezi citacemi téže publikace vsunuto jiné dílo, je nutno u opakující se citace znovu uvést jméno autora, doplněné výrazem “cit. dílo” nebo “op. cit.” s označením strany.
Např. Keller, J. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: SLON, 1992, s. 39.
Tamtéž, s. 45.
Jeřábek, H. Úvod do sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: SLON, 1992, s.25.
Keller, J. cit. dílo, s. 56.
Citujeme-li doslova myšlenku z knihy, musíme ji dát do uvozovek. Na parafrázovanou citaci odkazujeme slovem “srovnej”.
Např. Srov.: Keller, J. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: SLON, 1992, s.78.
Posudek vedoucího DP:
Uvede v něm,
- jak diplomant splnil zadané požadavky úkolu DP,
- jak dovedl využívat fakta studované literatury,
- jak při vypracovávání práce pracoval samostatně,
- zhodnotí také přínos výsledků DP z hlediska odborného a praktického,
- celkové hodnocení diplomanta /konzultace, iniciativní přístup/.
Posudek oponenta DP:
Uvede v něm
- přístup diplomanta k danému úkolu,
- zhodnotí zvolené postupy při řešení,
- přínos dosažených výsledků,
- formální náležitosti práce (vnější úprava, vzhled, přehlednost práce…).
Oba hodnotitelé věnují pozornost i jazykové úrovni práce a dodržování norem citace pramenů. V hodnocení upozorní na problematická místa a požadují zaujetí konrétních stanovosek diplomanta. Navrhnou klasifikaci DP.
Diplomant má právo být s oběma posudky seznámen 3-7 dní před obhajobou (podle fakult). Udělá si písemnou přípravu na obhajobu DP. Zaměří se na dotazy a výtky obou hodnotitelů a tyto si rozdělí do 3 skupin:
1. ty, které je třeba přijmout,
2. ty, které je možné obhájit, vysvětlit, doplnit,
3. ty, které je možné odůvodněně odmítnout.
- práce nevyhovuje obsahem,
- práce neodpovídá zadání,
- práce /nebo její část/ není původní – autor podváděl,
- práce nebyla odevzdána v termínu a náhradní termín nebyl povolen,
- práce je metodologicky pochybená /špatná východiska, špatné hypotézy apod./.
Pokud jeden z posudků nedoporučuje připuštění práce k obhajobě, rozhoduje o dalším postupu vedoucí katedry. Pokud je to jeden z prvních čtyř důvodů, nemusí o ničem rozhodovat a student může zahájit psaní nové práce.
Výsledná známka obhajoby nemusí být průměrem klasifikace recenzentů a ani se nemusí přiklánět k jednomu z hodnocení. Záleží na kvalitě vedení obhajoby, kde má diplomant možnost přesvědčit komisi o odborných kvalitách svých a své práce.
Obhajoba diplomové práce:
Diplomant nejprve podá informace o své práci. Tento autoreferát může mít připraven písemně předem. V něm se má zaměřit především na to,
- co bylo problémem práce a proč si téma zvolil,
- jakou základní výzkumnou otázku si položil,
- jaké teoretické ukotvení považoval za optimální,
- jaké postupy použil při řešení svého problému, jaké byly hlavní hypotézy,
- s jakými problémy se setkal při řešení úkolu,
- k jakým cílům dospěl a jak to hodnotí.
Následuje čtení posudků. Student se má vyjádřit k připomínkám v nich.
Pak následuje diskuse.
Celá obhajoba trvá zpravidla půl hodiny.